NÁLADA.

Dech jara teplý táhne přes mýtinu

do našich duší otevřených.

Trávy a květy zvou zrak na hostinu,

a z lesa přes podrost a přes houštinu

letí k nám písně srdcí, láskou rozbouřených.

Kraj celý jaro přivítal a v pousmání

kol poupat na stromech se rozechvěl vzduch zelenavý.

Slunce nás zlatí horkých paprsků svých tkání.

Však víc než ono tvoje ruka pálí v mojí dlani.

Myšlenky s ptákem odletí a s motýlem se navrátí k nám bez únavy.

Růžemi voní lýkovec. A v měkkém mechu

a v trávě šumí hmyz své písně jemných melodií.

Poslední jásot než-li zvolna rozplyne se v echu,

než slunce zapadne, ze květů vonícího dechu

se srdce naše spijí.