NÁLADA.

Tak sentimentálně dnes v lázních hudba hraje,

žaluje houslí melodií dlouhou –

je nebe bez slunce, jsou těžké vůně trav, má duše mdlá je

a tělo choré bojem s marnou touhou.

Dny horké odešly, jichž žár se v krvi zažeh',

a noci vášnivé rozkvetly v bledá jitra.

Dnes slunce nesvítí, nad lesy závoj par jak smutku nádech,

a duše znavená se neptá již, co bude zítra.

Krev těžce v žilách jde, zlým jedem otrávena,

v tmách nitra záludných plod hořké skepse zraje.

Pod nebem bez slunce sní Velká Kamenná v mrak zahalena.

A z lázní sentimentální sem hudba hraje.