NÁLADA

Je Duše jako tichá hladina,

vše odráží se na ní měkce, snivě,

pár labutí si na ní usíná

s útlými krky, snících zádumčivě.

Jak že je krásné z dálky naslouchat

sen zvuků violy, v němž labuť pousíná,

kdy tichý vánek řekou počne vát –

jak že je sladké čísti Lamartina!

V té tvarů čistotě, v té exaltaci tiché,

jak krásné je, co, milováno, nyje –

tak malována útlým štětcem Psyché,

je sama diskretnost a harmonie.