Nálada.

Den venku tiše dodýchával,

a pokoj zvolna v přítmí plaval,

v němž vy jste měkkým svojím hlasem

tu smutnou píseň zpívala.

Mé sestry stranou mlčky stály

a v zamyšlení naslouchaly,

a jedna oknem kamsi časem

se v neurčito dívala.

Pln intimnosti vzduch byl kolem,

váš tklivý hlas se třásl bolem,

a klavír při tom plakal jemně

v sentimentální náladu;

já svadlé vůně tušil v dáli,

jež kdysi v mojí duši plály,

jež léta pošlapala ve mně

a smutek dala v náhradu.