NALADĚNÍ.

Ó, chaty k zemi přitulené

jak u říms hnízda vlašťovek,

rád zřím vás poli roztroušené

svůj do lip skrývat prostý vděk.

Když s večernicí ku klekání

zve stříbrného zvonku hlas,

tak svatý klid se v duši sklání

z těch žírných plání kolem vás.

Již pomalu se všechno halí

v průsvitné páře do stínu,

jak žití dech jen zamodralý

kouř stoupá vašich komínů.

V tom tichu teprv plně znovu,

kdo hnán jak větrem oblaky,

teď chápe touhu po domovu,

zář krbu a kouř Ithaky.