Naladění.

Jesenní vítr stromy svistí

v tesklivě teskném šelestu

a na cestu

večerním šerem prší listí.

Drobounkým deštěm mlha padá

do opuštěné aleje,

kde v závěje

se žluté, vlhké listí skládá.

Dál na cestu se listí roní,

z něj vane ztuchlé vůně dech,

jak na hrobech

když o Dušičkách věnce voní.

Mou tesknou duší vane cosi

tak potichu a zlehýnka

jak vzpomínka

a řasy mé se slzou rosí...