Naladění.

Tak bylo mi, jak v sluch by znělo

těch starých stromů šumění,

v jichž stínů vídal jsem Tvé čelo,

jak polibky se růmění. – –

Tak, jak by duše ve hluboku

kdos tiše hvězdu rozsvítil – –

jak tenkrát, kdy v Tvém snivém oku

já celou duši zachytil.

Tak bylo mi, jak kolem skráně

bych slyšel peruť anděla – –

to jistě skryla's hlavu v dlaně

a v dálce na mě vzpomněla! – –