NALADĚNÍ.

Na dálném obzoru, tam kdesi za Troskami,

v krvavých červáncích v sen zmírá slunce svit,

dech noci srpnové již táhne zahradami – –

A z nedalekých vil kdes klavír slyším znít.

Sám v šeru naslouchám. To nápěv je tak známý

a tak mne dojímá, že opouští mne klid – –

Můj bože, proč se chvím, až slza vytryskla mi?

Jak mohl nápěv ten mne tolik rozrušit?

Odkud tu píseň znám?! Mně zdá se, jakby zněly

v ní dávno minulých let prchlí dnové šťastní,

a v mysli odnáším se v léta bývalá,

v něž marno toužit zpět, když čas nás od nich dělí...

Vzpomínám – – vzpomínám. A náhle se mi jasní:

Tu píseň matka má mi v dětství zpívala...