Naladění.

Mou ztmělou jizbou světlý duch

jak přeletěl by, vzduchu vlny

se rozčeřily v zlatý pruh

a známých písní sladký ruch

mi zaleh’ v sluch

tak čaruplný!

Hyacint, který vad’ a bled’

na okně v jizbě samotáře,

jak zázrakem se zved’ a květ’

a měkké vůni spěla v sled

z kalíšků v let

cos jak mdlá záře!

Cit dlouho mrtvý v srdci mém

se chvěl a roztál v sladkém bolu

a rýmy na se kývly: Jdem,

jak motýli dva navzájem,

jenž spití snem

na jednom stvolu.

A jak bych stihnul hudbu sfer,

již andělů sbor křídly tlumí.

Jak stál bych v dumný podvečer

kdes v horách, rákos u jezer

zří v hvězdný šer

a ze sna šumí.