Nálady. (I.)

Dnes chvějou si mi světla plačtivě

na šinoucí se vlekle na dráze,

a hluky kol, jež v uších hučí mi

mě jemní sladce v tiché uspání...

Dnes bez vůle a bez ideí – sen,

jenž kolébá se mořem u večer,

je srdce mé. Vše mám tak měkce rád –

jen zaplakat, jen zaplakat...!

Blouznivý na spaní a na bdění zas mdlý

pláču si jemný sen těm, kteří uhádli

tajemství oněch krás, jímž Neznámý

citlivých slzy tvoří perlami.