NALEZENÁ VĚRNOST.

U továrny sedí stařec churavý,

dobrodinci vlastní osud vypráví:

„Měl jsem hezké jmění,

ještě hezčí ženu:

chudou jsem ji pojal,

mladou, nezkaženu.

Do města jsem zajel

v radovánky, plesy,

oh, jak ženské srdce

lásce odvykne si!

Slep jsem byl v své vášni,

vše jí plnil přání –

a mé tenčilo se

jmění bez ustání.

Jednoho dne s jiným

žena utekla mi,

zbytek mého jmění –

byl s ní za horami.

Od té doby zrádně

mne pak opustili

všichni, kdo dřív ze mne

přetvářkou svou tyli.

Věrnost přec jsem našel,

štěstí počne růsti:

vizte mozoly mé – –

ty mne neopustí!“