Nalezeno!

Tedy se mi nalézt podařilo,

Co jsem hledával i ve snění,

Co se po každé zas objevilo,

Zmizelo-li na okamžení,

Až pak zdoben věncem spanilosti,

Vábě i spůsobou milostnou,

Pouhý obraz stal se skutečností,

A ukojil tužbu úzkostnou!

Nalezeno! Slovo skrývající

V lůně svém pokladů víc, než zem,

Významností svou se jasněj stkvící,

Než oblaka zory leskotem:

Slovo, jež mou myslí mocněj hybe,

Nežli větry borem lomcují,

A co přec je, jako jaro, libé,

Kde vlastovky hnízda budují!

Děvo žádaná, ty tedy žiješ,

A ty s půvaby své krásoty,

Jimiž se mi ve hloub prsou ryješ,

Býti můžeš mou? Ó blahoty!

Nechť se závistné teď peklo vztekne –

Hle a jižjiž na mne doráží –

Zuřivostí svou mě nepolekne,

Láska na zápas se odváží!

Mou ty býti? Ó tě sobeckosti,

Kterou člověk ohledává svět!

Což v posvátné půdě nezištnosti

Vadne, hyne drahý lásky květ?

Nehyne! Ač sebezapírání

Těžké srdci břímě ukládá:

Pravou lásku těší vytrvání,

Jestiť šťastna, že své bytí má.