NÁM BUĎTE POZDRAVENI!

Ó bratři naši nejmilovanější,

pro vaše utrpení dlouhých let,

pro bolest stále osamocenější,

pro útisk, ve prach jenž vás zhnět’;

pro bičování vašich apoštolů,

pro mučeníků vašich okovy,

pro kněze, kteří s láskou v hořkém bolu

vám lámou řeči pokrm duchový!

Nám s vámi bije srdce do souzvuku,

neb dětmi jsme přec jedné rodiny;

v dlaň bratrskou sem vaši drahou ruku

a v náruč, okoušet slast hodiny!

Však ze slz vašich dobrých žen a matek,

z křivd, jež vám loupí Otců dědictví,

a z pláče rdoušených vám neviňátek

vám spása roste – Slávů z bratrství!

Je Betlem blízko, Hvězda jeho svítí

a Krále vede, kmeny Slovanů;

Slovanská Evropa dnes s vámi cítí

a sejme ve vás svoji pohanu.

Jak chvěje nám to srdcem v této chvíli,

žal, radost, naděj kojící;

vše city naše do slz se nám slily,

neb ve vás objímáme – Lužici!