Nám květy padly do dlaní! –

Ať podzim pláče do oken

a choré mlhy dusí,

nám květy padly do dlaní, –

a listí – žloutnout musí!

Ať sýček volá ze samot

a skládá písně pro nás –

my světlo dali slavným dnům,

a nocím sny jen o nás.

Ať pochodně již na cesty

nám Odchod pálí v šera –

my dali dráhám nový směr

a bděli do večera.

A kdyby nikdo nevzpomněl

a nikdo nešel s námi –

vždyť ti, kdo soudit neumí,

se odsoudili sami.

Ať podzim pláče do oken,

a choré mlhy dusí,

nám květy padly do dlaní,

a listí žloutnout musí!