NÁM POZDRAVENI BUĎTE DNES!

Slovanstva bílý orel mává

svou perutí, již k slunci zved’,

a šťastná zdraví matka Sláva

junáckých synů valný slet;

jí láskou slzy v očích vzplály –

dnes všichni, z blízka, z dálných dálí

kol v jednom šiku svorném stáli,

a bohdá, ne dnes naposled.

Jim v ústret vztáhla ruce obě,

jim vroucí pozdrav spěchá nést,

je všechny s láskou vine k sobě

a s čela plá jim záře hvězd.

Pluk čacký rodných bratří to je,

ty junácké a hrdé voje,

jež s láskou vítá v lokty svoje

dnes Praha, máti českých měst.

Lví, hrdou sílu v paži smělé

šik stanul, jak by v jedno srost,

vzlet sokolí v svém přímém čele

a v mužném srdci mužnou ctnost –

tak stůjte vždy jak v moři skála,

stráž bdělá vždy, vždy věrná, stálá

s tou vírou, jež vám nitrem sálá:

kdo právo má, má budoucnost!

Ó, slyšíte ten jásot vřelý,

jenž zevšad vstříc vám burácí!

Ze širých luhů Slávy spěli

jste v naši náruč, junáci,

nás všechny jedna láska pojí

k té, jež vás vine v náruč svoji –

ji dál vždy střezte v míru, v boji

a za ni dál vždy ku práci!

Zdar budiž s vámi, slávské děti,

víc naše síla není snem,

i vám vstříc vroucí pozdrav letí,

již z ciziny jste přišli sem –

tam, Slovanstva kde orel bílý

ke slunci vzlétá, v této chvíli

Francie hrdý orel pílí,

s ním družně v letu pospolném.

Francie krásné drahé syny

slovanských srdcí vítá ples

do drahé naší domoviny,

nám pozdraveni buďte dnes,

nám vaše láska sladkou manou –

a rcete doma nad Sekvanou,

čím pro Francii krásnou planou

vznícená srdce v světě kdes...

A rcete doma bratřím v dáli,

jak vítán byl nám drahý host,

byť zápas byl nám vnucen stálý,

že národ malý, přece vzrost’,

že přec v něm dříme síla lvova,

povzbuzen láskou vaší znova,

že důvěru v své příští chová –

kdo právo má, má budoucnost.