Náměstí dáví tmu leklejší té, jíž se potí

By Richard Weiner

Náměstí dáví tmu leklejší té, jíž se potí

půlnoční chrám, když lotr věčnou v něm lampu shasil.

Zaběhlé reflektory mrskají chvosty a brodí

smolným se černem alejí, kde Mílek cizopasí.

Poslední kavárna vyplila držgrešli zákazníka,

posledním kalným hořákem zmrzele za ním civí.

Střízlivost, postem zběsilá, chudáckou touhou hýkla

po těžkém výkupném za závrať, jež platí živí.

Vyrudlé sukno zbytečna souká se za shasínačem,

soustředně rostou závěje plíživé černé hlísti.

A město, škytem půlnoci a hysterickým pláčem

doznává, že se nenávidí spuchřelou nenávistí.