Nápady.

Tak! Sedíš? Šlehni, vozko, po svém koni,

ať letí, ale ať kůň hodně letí!

Zda v trysku svém, když přeběhne rej dětí,

mé myšlénky v svém zápasení skloní?

Zda nápady, co každý pohled roní

a malichernosť každá třeba v smetí,

tak přemůže, že spadnou do objetí

tmě zapomnění, co jen rovem zvoní?

Ať doma nebo venku, vždy se mihnou

nápadů řady a mne v duši švihnou

neb pohladí, jak matka hladí děcko.

V nich bohatství je v počtu jich i slávě,

když však je sčítám a je řadím v hlavě,

hrsť veršů skromných po nich – to je všecko.