Napij se!

Napij se, bratříčku,

napij se z hluboka,

kdo ví, co bude z nás

do dne a do roka!

Kdo ví, co bude z nás,

bratříčku, po letě –

bez sladu, bez chmele

co pak je po světě!

V korbeli spojena

hořkosť se sladkostí,

jako v tom životě

rozkoše s žalostí.

Přihni si z plna jen,

nepřestaň na doušku.

žízní se mořiti

zanechej svatoušku.

K čemu jsme na světě,

ne-li snad k užití?

K čemu nám pivo jest,

ne-li snad ku pití?

Žíti a pivo pít,

pokud dá hospoda,

v tom všecka moudrost je;

dopij jen do spoda!

Do spoda, do dna jen,

dokud máš nalito,

soudek až zazvoní:

„Dopito, dožito!“