NÁPIS NA KONÍRNU.

Koníčku můj sivovraný,

proč jsi smutný, ustaraný? –

Jak pak se mám veseliti

při takovém živobytí?

Nedokrmíš, nenapojíš,

do úpadu koně honíš.

Jako na psa na mne houkáš,

mám-li čistou stáj, nekoukáš.

Za práci mne nepohladíš,

kouskem cukru neosladíš.

Do kopce mě bičem šleháš,

s kopce zase uzdou trháš.

Nechápu-li choutku kterou,

hned tě všeci čerti berou.

Neohledáš moji nohu,

nestonám-li na podkovu.

V žlabě obrok ležet vidáš –

a zubů mně neprohlídáš.

Jsem-li zdráv, nic nepocuchám.

Nech mi ohon proti muchám.

Až kdys dojdou moje síly,

nedej, by mne rasi bili.

Rač mne zabij vlastní rukou,

sluhy svého netrap mukou.

Odplatí ti Kristus v ráji,

jenž se také zrodil v stáji.