Nápis na skále.

Buď vítán, šerý skalný velikáne,

jenž stavíš vlny v bouřném záchvatu.

Myšlénky své co příboj rozpoutané

jdu zhojit ve tvou vážnou samotu.

Tvůj věčný klid jak z jiných světu zírá

v dol, kde své reje změna provádí;

tvá příkrá výš, jenž nebes obzor svírá,

ta nelahodí – avšak nesvádí.

Nechť zuří mráz, neb země skví se květem –

nepohne to tvou hrudí kamennou;

ty mlčíš, leč kdy bouř otřásá světem,

pak hřímáš s nebem hlasnou ozvěnou.

Co chmůra pravěká se tmíš, na tváři

paměti děsné se ti obrazí;

leč na tobě-li zlatý úsměv září,

pak neklameš – pak slunce vychází!