NÁPIS NAD SLUNEČNÍMI HODINAMI.

Na starém kostele uprostřed hřbitova

písmem, jež ztrácí se, napsáno doslova

u hodin slunečních míhavé rafije:

Každá tě poraní – poslední zabije!

Na starý hřbitov ten za jarní neděle

vešel jsem potichu, den se smál vesele,

v zeleni zářily rozkvetlé kaliny,

a v tom pad’ pohled můj v sluneční hodiny.

Přečet’ jsem nápis ten – jakby se zatmělo

kolem kol – studený vál mi dech na čelo;

se hlavou schýlenou kráčel jsem v truchlých snech,

kvítí jsem neviděl zářící na hrobech.

Povězte, spáči vy, tichém v tom zákoutí,

čemu tu žehnati, čemu tu klnouti?

A slyš, teď přes hroby větrem to šumně zní:

Každou z nich proklínej – žehnej té poslední!