Nápisy.

Povolný osudu pán jeden výhost dává

I lásce k jazyku, i slávě otců svých;

Na čekan zavěsiv tu štít a meč jejich,

Sám sednul na kozlík, a bičem pošlehává.

O Corneillu a Racinu

Chlubná ve Francouzích zmínka:

Avšak my Čechové také

Máme – Vránu a Kořínka.

Či ten měl pravdu, v oslavě kdo stínu ležel?

Či onen, komu osel přináležel?

Tak spor druhdy Abderité vedli,

Až zlostí rděli se a bledli.

Či lépe v kozých brad psáti,

Než u kozích? již račte o to dbáti,

By nevznikaly v obci rozbroj, zrady

Pro stín kozí brady.

Pan Nadutý že co živ neviděl prý blázna plného;

Což pak ještě co živ v zrcadlo nikdy nekouk’?

Náš pan Mlachuba prý, co do města vešel, sobě fouká;

Proč mu to máte za zlé, vždyť mu z bot sláma, hle, kouká.

Jiné hezky malovati,

Jest ti již na obyčej;

Což ti svůj přemalovati,

Není dáno, obličej?

Lidé ze dřeva řezati

Věru dobře znáš;

Ducha nemůžeš jim dáti,

Neb ho sám nemáš.

Muž se ženou po celinký den nevinnou se vadívá,

Svůj že nemůže jazyk trošku držet za zuby;

Není-li ukrutný? Aj, jak toho žádati může,

Když žena dávno nemá jednoho zoubku ani?