NÁPOJ ZMARU.

Někomu rozkoš opojnou dá hašiš.

Jiný zas v jedovatém alkoholu

umírat nutí krásu svého bolu.

I mráčku, ty, jenž nade mnou se vznášíš,

v tušení pádu svého závrať máš již!

Dej, číše, komu chceš, dnes opojení,

a komu chceš, vlij v srdce více žáru.

z kytice svadlých vzpomínek a snění,

z nějž neprobudí ranní kuropění.

Má otázka, jež světem jíti chtěla

nalézti věčný mír, se zastavuje,

v oči mi, zmatená, se zavěšuje.

V horkosti krve, v touze mého těla,

odpověď marnosti se rozechvěla.

Znamení smrti jenom zřím, když zvednu

své oči tázavé, v něž vítr bije.

Pod stromem snů, jenž bouří zlomený je,

na chladnou zemi unaven si sednu

jak motýl divem narozený v lednu.