NAPOSLED

A byť by všichni na tě zapomněli,

my nemůžem, my nemůžem;

tak když se láska v celé srdce vtělí,

nad život dražší je má zem!

Nad život dražší, nad království světa,

a co můž nebe půvab být;

kde je ta krása rozkvetlého léta,

jež mohla by mne odvábit?!

Ať drsná je má zem, je přec mi rájem,

a třeba květ ji nezkrašluj;

ať drsný národ, jenž tím vládne krajem,

já plesám: Kraj a národ můj!

A sláva jeho k nebi se mi výší,

má krásy nebešťanů vzhled;

ó Bože, až se srdce k smrti ztiší,

v něm – vydechnout dej naposled!