Naposled.

By Albína Dvořáková-Mráčková

Krvavě slunko zapadalo,

černý se nad ním vznášel mrak –

krvavě srdce zaplakalo,

zkalil se rmutem jasný zrak.

V dáli to hromem zahlušilo,

že pozatřás se šírý svět –

v blízku to srdcem zabušilo,

jak kdy se loučí – naposled.