naposled

všecky nádoby, z nichž pije lid mé domoviny,

vrchovatě naplnili zklamáním a žalem;

všecka sousta mého lidu z města do dědiny

ztrpkla jako pláňata, jež vítr sráží cvalem.

k obětnímu kameni

přivlékli můj věčný lid.

neumře v tom znamení:

v krvi potu bude žít.

spadlo nebe do ulic a hlásku nevysílá,

popukala pole chudých, uschl pažit rosný;

rozpadla se stará slova, stará slova shnilá,

v kalužiny páchnoucí a v močál zkázonosný.

zasypali čisté zdroje potměšile předem,

poznání strom ohradili ostnatými dráty,

a teď můžeš z louží píti černou špínu s jedem,

černou lež a kůrku hryzat za tvrdými vraty.

do slova a do písmene potvrdili skutkem

vše, co o nich stojí psáno v křemeni a žule,

hyenami rozplíží se mého lidu smutkem,

na troud chtíce proměniti srdce, mozky, vůle...

k obětnímu kameni

přivlékli můj věčný lid.

neumře v tom znamení:

naučí se zvítězit.