Naposled.

Jdi lásko má! jdi tam k té vlasti krásné,

která tě mně do srdce poslala,

jdi, tam tvůj žár už nikdy neuhasne,

zde, s mým srdcem, bys marně hledala.

Jdi lásko má! hledej si oko jasné,

líc ruměnou a dobré srdce tam,

kde věčně trvá všecko, co je krásné,

zde krása lže a srdce skrývá klam.

Jdi lásko má! duch můj tě doprovází,

a tam-li najdeš drahý obraz ten,

jenž miloval by v štěstí i v nesnázi,

a byl by se mnou rád i nešťasten:

Pak rozpni nad ním věrná svoje křídla,

a dolů snes ho bujné touhy let –

pak uvěřím, že věčná jsou tvá zřídla,

pak pro tebe jsem plakal naposled!