Narcisky.

Rozkvetly narcisků hlavičky stkvělé,

bílé jak družičky o Božím Těle.

Když hvězdou stříbrnou ze zahrad kynou,

obláčky vzpomínek v obzor můj plynou.

Na tebe myslím, náš Jeníku drahý,

jak jsi nám ztratil se za Věčna prahy,

dřív než Ti povadly ruměnce mládí –

a my tě mívali, hochu, tak rádi!

Než smrti polibkem stuhly tvé žíly,

milovals v jarní čas narcisek bílý.

Spíš v dálné končině, v neznámém hrobě,

nemohu kytičku donésti tobě.

Vesna když vrací se s poupaty máje,

vídám tvůj tichý stín na prahu Ráje.

Tam jsou ti zářivé andělu čety

vzpomínkou, náhradou za milé květy...