NÁŘEK MINSTRELŮV.

Pět let jsem do strun nezasáh,

když souzvuk písní duší táh.

Já cizím bardům naslouchal

a vlastní píseň hrát se bál...

Až později, až přijde čas,

pak v zápas pěvců půjdu zas.

V rytířský zlatý vkročím sál,

v stříbrném rouše, bardů král.

Zazpívám lásky světlý sen,

že zvlhnou oči princezen.

Až začnu sladkým hlasem pět,

růžemi vzkvete celý svět...

Pět let jsem do strun nezasáh,

a mnohý smutek zimou táh.

Co chtělo kdysi v slunci kvést,

zapadlo sněhem u mých cest.

Dál těším se, až později...

ač vyschla zřídla nadějí.