Nářek starého mládence.

Jaký, ach, to život v světě,

nemáme-li ženy!

Samotinký v zimě, v letě

sedám opuštěný!

Nikdo z rána nebudí mne

lahodným svým křikem,

nikdo v noci nevítá mne

starým pantoflíkem.

Nikdo „kradmo“ nešacuje

stolky mé ni šaty,

aniž zle mne maltretuje

o nový šperk zlatý.

Nikdo nedrží mne v kleci

po ten týden celý,

aniž chce mne s sebou vléci

„na špacír“ v neděli.

Nikdo pryč mne nevyhání

z domu samým mytím,

nikomu můj kouř nebrání,

nikdo neodhání šátkem

od tváře ho svojí

aniž honí se s plivátkem

za mnou po pokoji.

Celý čas se o migréně

u mne pranic neví,

nudné návštěvy tím méně

u mne kdy se zjeví.

Kmotry klepny z daleka již

se mi vyhýbají – –

božínku můj! jaká to tíž

bez Evy žít – v ráji!