Nářek stromů.*)

Stromy v lese vespolek do nářku se daly,

na svůj osud ukrutný sobě stěžovaly;

mluvčí jejich, starý dub, vzhůru zahovořil:

„Proč jsi, Pane, také nás bídné stromy stvořil!“

Přijdou na nás dřevaři, lidé nízcí, malí,

sekyrami, pilami, skácí nás a svalí!“

Hospodin, je vyslechnuv, otcovsky jim vece:

„Měly byste, bláhoví, pomysliti přece,

jak by lidé náčiní do rukou si brali,

kdybyste vy dřeva jim na to nedávaly?“