NÁROD CESTOU KE SVOBODĚ.

Zranil jsem tvé srdce mnohou hroznou ranou.

Ztratil jsem je tenkrát chvílí oplakanou.

Dlouhý věk jsem od té chvíle kráčel k srdci tvému.

Nesl jsem svůj kříž a slouchal tichu bolestnému.

Hodina mi za hodinou, za rokem rok uplývá.

V rozdnění se kůropění ozývá.

Den tak ještě daleko je, ale já se vracím.

Kajicník jdu, po pěšinách neschůdných se ztrácím.

Než jsem k srdci tvému dospěl zas, to byly míle

trním v roklinách a nocí bez důvěry cíle.

A teď jenom rád bych viděl, zda-li ještě ránu mělo?

dávnou tu mou ránu, jíž vše kolem rudě krvácelo?

Aneb zda z té hrozné rány krvavého rozevření

zazelená život nový a já dojdu usmíření?