Národ Horymírů.

Jsme národ Horymírů!

Jak před soudem stál on, my hrdým čelem

vstříc stojíme hle! sudbě osudu,

strach nechvěje se v oku našem smělém,

ni prosbou nezní ret z nízkého popudu,

jak on v budoucnosť lepší máme pevnou víru –

jsme národ Horymírů!

Jsme národ Horymírů!

Jak on byl odsouzen a citem lidu

juž oplakán před smrtí svojí,

my odsouzeni byli v dvoustoletou bídu,

jež živořením jsouc, nám smrtí byla dvojí,

leč ani v té jsme v život nepohřbili víru –

jsme národ Horymírů!

Jsme národ Horymírů!

Hoj, Šemíku! vzleť přes hradby! Juž letí,

a uděšeným soudcům výsměch bodá sluch.

Hoj, český humore, Šemíku! bídy sněti

odkopni, na tvém křídle volni jsme jak bůh

a smějeme se dolů hejnu netopýrů –

jsme národ Horymírů!! –