Národní maškaráda.

V únoru nikdy jsem ze sebe nerobil blázna,

můj život tich byl jak půlnoc a teskný jak září.

Šťastnější národ nechť karneval miluje a zná,

Těšín mi hleděl v kolébku – ty čti mi to z tváří.

Maškarní ples jednou oknem jsem zadarmo spatřil:

Sokol a hasič a v gázových šatečkách děcko,

Španělka, Polka, s níž červený kozák se bratřil,

bohyně, andělé, víly a čert ví co všecko.

Městečka hlavy tři spanilé dcerky sem hledí:

Čechie, Morava, – ta třetí? – plynou pospolu,

to bude děvče z Těšínska? Nu to aspoň vědí:

růžovou sukni má a černou k ní kamizolu.

V únoru nikdy jsem ze sebe nerobil blázna.

můj život tich byl jak půlnoc a teskný jak září.

Šťastnější národ nechť karneval miluje a zná,

Těšín mi hleděl v kolébku – ty čteš mi to z tváří.

Pod Lysou děvuchy... uzdu jsem zpomínkám pustil –

chvěly se zimou a před okem ohnivým žida.

Do týdne budeš ty kur... – já v zem oči spustil,

neměly prsů a z retů jim plakala bída.