Národní píseň. (I.)

Tak zřím ji. Tiše kráčí

a v prosté suknici;

nesmělý úsměv teskný

pobledlé na lící.

Až k slzám rozsmutnělý

má pohádkový zrak,

a pohlédneš-li v oči,

sám rozpláčeš se pak.

A kdo ji jednou slyšel,

ten navždy sesmutní;

o zraku k slzám smutném,

a bledé tváři sní.