NÁRODNÍ PÍSEŇ ITALSKÁ.

Já nedávno šla v Římě ku zpovědi

ku otci kapucínu ctihodnému,

i ptá se mne, jak do očí mi hledí,

zda láska známa jest již srdci mému?

Dím: Račte prominouti, otče svatý,

svou nazývá mne rozmilý hoch zlatý.

On: Nešťastná, jej zanech v okamžení,

neb věčné stihne tebe zatracení.

Dím na to skromně: Raděj v pekle býti,

než miláčka, můj otče, opustiti.

On s vzdechem na to: Tak jdi s Pánembohem,

sám hynu také v hoři lásky mnohém.