Národní svobodomyslníci v prosinci r. 1897.

Vidíme dnes věci neslýchané,

svolal čelné volnomyslníky

do matičky Prahy v hezké šiky

den, kdy Praha měla právo stanné.

Kromě jména volnomyslní

sborem zlého nic se nevlní.

Na říšské již radě uznávali

váhu křesťanského vychování;

tupá proti Církvi zbraň se sklání,

s bludné na pravou se cestu dali;

dotud, jako ve tmách za noci,

nepřátelům byli k pomoci.

Dík, že jméno své již zapírají,

kárají své syny a své vnuky,

odsuzují anarchistů hluky,

bohdá, že se na pokání dají;

svornost z nevěry růst nemůže,

národ bez víry jde v kaluže,

Národ svornost slibovanou vítá,

v ní jen drahé vlasti léta blažná

zřela mysl katolíků vážná,

po tisíc let v Čechách jednolitá;

nikdy víc svůj nedávejte voj,

nepřátelům proti Církvi v boj.

Mníte-li, že svatá v Krista víra

má být jenom jednotlivců věcí?

Pradědové proti Vám jsou svědci,

ze zásady Vaší blud jen zírá;

zastaralé jméno liberál

zdávna v truchlý haleno jest kal.

Nepřítel náš starý směle hlásá:

„Proti katolictví řiďme voje,

pojistíme vítězství tak svoje;

v boji tom vždy byla naše spása!“

A Vy, místo vlasti obrany,

byli jste mu v boji berany.

Nemluví k Vám dávná vlasti léta:

„Kdyby proti pravdě cizí bludy

byly u nás zvítězily všudy,

po národě bylo by již veta?“

Pryč s tou volnomyslností mělkou,

doba naše úlohu má velkou!

Nepřítel ví, v čem je Čechů síla,

proto stojí proti Církvi v boji;

proti ní vždy urputněji brojí,

pomlouvá ji, lže a zle jí spílá;

syčí: „Dobrák Čech nám pomáhá,

bourá pevnou tvrz svou, ha ha ha!“

Kdy nám, Čechům. možno bude jásat:

„Sťaty hlavy nesvornosti sani

vezdy nepřemožnou břitkou zbraní?“

Až lze bude nepřátelům hlásat:

„Bohu vzdán buď neskonalý dík,

svorni jsme, co Čech, to katolík!“