Národnost a Zjevení.

Neříkej: „Ne všecko v báseň se hodí,

cokoli veršovci v hlavě se rodí;

báseň se netýkej politiky!“ –

Politik smí se tknout poetiky?

„Národnost za poklad hlavní máš ctíti,

člověče, pokud chceš člověkem býti.“

Není-li věta ta politická

zrovna jak licence poetická?

Tato-li nepravda nevnáší zmatky

z redakcí v paláce, v domy i chatky?

Mníš-li že nikoho nezabolí

podobné šprýmy a hyperboly?

Nelibost vzejde ti u Boha Pána,

tebou že pravda je zneuznávána;

věřícím slabochům pochyby hřeb

zarážíš v pokojnou doposud leb.

Jiného odcizíš blaživé víře,

bude žít, bude mřít hůře než zvíře.

Šťastným-li bude pak rozoumek tvůj?

Bludného spas tě Bůh v jednotě trůj.

Národnost věru jest pokladem velkým,

pokud se neměří litrem jen mělkým;

před ní a nad ní vždy Zjevení měj,

ve světle Zjevení národnost znej.

Jen ten, kdo nezvratně v Ježíše věří,

na loket neklamný národnost měří;

kdo však je v poznání Zjevení chud,

za sebou nohsledy zavádí v blud.

Bratrům kdo Slovákům jazyky trhá,

v hanbu a v rabství je nelidsky vrhá,

nedí-li o sobě odpůrcům všem:

„Musím tak jednak, jsa národovcem!“

A ten, kdo zběsile deptá nás Čechy,

ze sladké řeči nám nepřeje těchy,

volá: „To velí mně národnost má!“

Ji on též za hlavní poklad svůj zná.

Bludům těm Zjevení hranice staví,

ono nám neklamným rozkazem hraví:

„Bližnímu nečiň, co nechceš mít sám,

Já, Bůh, ti odplatu nebo trest dám.“

Vizte tu národnost nevalně cennou,

národnost Zjevením neosvícenou;

národnost šlechtí jen nebeský hlas:

„Milujte se, jak Já, miluji vás!“

Národu každému bez víry v Krista

pohroma, úpadek, zkáza se chystá;

víru-li někomu boří zlý tisk,

odpadne, jinde-li kyne mu zisk.

Spasnou-li víru kdo v národě kazí,

k odrodu bídnému cestu mu razí;

zločinu hrozného ty-li jsi prost,

kladeš-li Zjevení pod národnost?

Jinak-li, příteli, o věci soudíš,

optej se dějin a poznáš, že bloudíš;

v Církvi jen národ náš v pravdě byl blah,

cizáckým bludem mu škodíval vrah.

Setři ty lupiny, jež ti zrak kalí,

v obci a rodině, národ máš malý;

víra či nevěra blaha má víc?

Rozumně zkoumej a netaj si nic!

Pro bludná, nevěrou zplozená hesla,

nejedna obec a rodina klesla;

rozhodným, rozumným katolíkům,

víra jen hájívá statek a dům.

Komu je milejší svoboda lichá,

nežli ta rodinná blaženost tichá,

takému blahobyt za malý čas,

podryje nepřítel, zlovolný ďas.

Po celých tisíc let národ náš drahý

rekovně překonal bludařů snahy;

prosme a čiňme se, zas mu dá Bůh,

aby jej nezhubil zlověstný ruch.

Či snad dí s Cyrillem, s Methodem nebe:

„Ubohý národe, zkáza Tvá z tebe?

Duchovně lelkoval, spal jsi a snil,

koukol když nepřítel v pšenici sil.“