NÁRODU DNEŠKA

Přes hroby obětí, jež v zapomnění klesly,

jdem zvolna ku předu. Kde cíl se ukrývá?

Vidina v mlhách před námi se kreslí,

z majáku vstříc nám kyne zářivá.

Nám kyne vstříc, leč my ji nevidíme.

Jsme nízcí porobou a slepí sobectvím.

Za heslem heslo z řady naší hříme,

za skutkem skutek rozplývá se v dým.

A nepřítel již stojí před branami

a hraje v kostky o náš majetek.

Bouř hustá hrozí, visí nad hlavami;

kde reci jsou, jež zrodil středověk?

Ti mrtvi, mrtvi jsou. A my, jich děti?

My nejsme ti, již světem třásli kdys

a marně ze spoust hnátů kletba letí

a volá „Exoriare aliquis!“

Na vlajku Svobody, jež v bláto klesla,

falešný prorok píše zrádná hesla!

A mládeži, jež v boj šla, nadšení

vpaluje v čelo Kaina znamení!

Ten není veliký, jenž práva svatá

v prach šlape, jenž v ctnost svatou nevěří

a jenž na důtky odvěkého kata

odpovídá – prohnutou páteří!

Víc hrdosti a více energie,

míň hluchých frází a míň mrtvých slov,

krev změnit víc, jež v žilách líně hnije

a změklá srdce změnit v tvrdý kov.

Víc vášně do skrání, však méně ryku!

Čin hotový jen v glorii se skví!

Míň řečníků a více bojovníků,

dál budem od pout, blíže vítězství.

S vztýčenou pěstí spějme v nové žití,

s extasí, jež slov nemá zapotřebí,

a padnem-li přec v boji o své bytí,

pak padnem s čelem obráceným k nebi!