Náš celý život prchání je stálé,

Náš celý život prchání je stálé,

by žití nervalo nás tuhou dlaní,

my všickni na kvapném jsme utíkání,

jak vojska v boji zabitého krále.

Jen v kruhu pobíháme; jsme-liž dále?

Tak tajnou kletbou na schýlené skráni

nám stydne krev, s píď napřed nelze ani,

všem k pohaně a tobě k věčné chvále.

Jak v hrůze Kain, z nás každý v dálku pádí,

ač také prcháním tím smrt jen hledá

a hbitou nohou odkopává mládí.

Hle klesá – padá – na rychlo se zvedá,

leč chvat dál cestou k mezníku je svádí,

kde u všemmíru klín tvá páž je zvedá. –