Náš dědeček.

Bůh ví, co náš dědeček

stále myslí v duši,

nesměje se – nepláče,

bůh ví, co as tuší.

Bůh ví, proč náš dědeček

stále jen pospává,

snad že se mu o něčem,

snad o ráji zdává.

Bůh ví, proč náš dědeček

v koutek stele sobě,

snad to zkouší, jak se to

leží asi v hrobě.