Náš den.

Po nocích bezhvězdných a smutných

červánek rudý zahoří,

mlh závoje zpřetrhá rmutných

a hradby ledné rozboří.

Spoutané živly vzbudí letem,

v ráz blesky žhavé zaplanou,

proud zkalený poletí světem

s kořistí, cestou urvanou.

A chvět se bude celá země

sžíraná v nitru plameny,

paláce pyšné spadnou temně –

z nich zbudou holé kameny.

Až vášně samy sebe ztráví,

své teplo slunko rozleje

a hymna tvorstva zem pozdraví,

jež v nový šat se oděje.

Ve zmrvenou, svlaženou půdu

zaseté vzklíčí osení. – –

Po nocích bídy, nocích trudu,

den přijde, bratři, spasení!