Náš domov.

Kdes vysoko nad městy plnými hluku

my odvážně vystavme sobě svůj stan.

Tam lásky sen prožijem’ v srdcí svých tluku,

Ty Venuší, já třeba Pan.

Do hor trosek, do samot odvěkých tišin

my zapadnem’, jak v podzim krvavý list.

Však do měst my s hrdostí vzhlédneme s výšin;

nám životem větším je vichřice hvizd.