Náš hlas.

Vod chladných, bouřlivých je moře kolem nás

z hluboka rozječené,

a všude slyšeti jen jeho silný hlas.

To stará Evropa se všecka otřásá,

spor syčí nastřádaný,

tu slyšet zoufání, tu radost zajásá.

My ani hlasy své a svoje volání

v tom jeku neslyšíme;

jen vášeň Evropy se přes nás přehání.

Ne! Slyšte! I náš hlas se náhle ozývá.

šíří se, vzrůstá denně,

pln žití jímá nás, až zrak se zalívá.

A brzy přehluší i okolní ten vzdor,

a sebe uslyšíme

a zpěv náš vznese se až do oblačných hor.

Poznáme duši svou, co volá, touží v nás,

svou bytost pochopíme,

a v šumu Evropy náš bude šumět hlas!