NÁŠ IDOL

To v Neapoli bylo: v uličce,

jež páchne padesáti zápachy,

kde nad hlavou ve čtvrtých poschodích

od domu k domu na příč třepe se

všech barev prádlo – sešlá stařenka

se při zdi sluní. Tělo staré vrby,

jíž pruty větví s listy zelenými

už dávno Čas byl tvrdě osekal.

Jen pahýl života. Dvé černých čar

na místě očí napadlo mi hned,

dvé čar, v nichž místy zlatozeleně

se droboulinké body zaleskly,

dvé čar jsou živé barvy v obličeji,

kde smyty jsou ty barvy ostatní

až na nečistou pergamenu žluť. –

Leč přijdu blíž – ne, nejsou barvy to,

to sta a sta je klidných tmavých much,

i zelených i temně modravých,

jež sletly se k těm očím přivřeným.

Jak ovce mačkají se u koryta

kde proudí voda k pití, jako drůbež

se natlačí, když sype hospodyně

zrn žlutých příval ze své zástěry –

než ovce hýbají se, drůbež křičí

a zmítá se – ty mouchy tichy jsou

jak zrnka růžence, jak stařenka ta,

jež živí as je vláhou očí svých –

a rukou nehne, nezažene jich,

máť živitelka. Obraz příšerný,

jenž člověku tak dlouho nejde s očí,

dokud je člověk navždy nezavře.

Tak na ty oči republiky naší

sed zástup klidně žravých much.

Jsou svorny spolu, nic je nezaplaší

a nemilují pohyb, ruch;

Jsou namačkány vedle sebe, sají,

chuť důkladnou se zdají mít,

z profese savci žízeň pouště mají

a umí pouze pít a pít.

Ty, republiko, jak ta bába sedíš

tam v neapolské ulici,

svá vlastní socha, ani slova nedíš

a nezamávneš pravicí;

tvé masařky, tvé mouchy zelenavé,

tvé černé mouchy v hojnosti

tvou součástí se staly v tužbě žravé,

z tvé živy pohodlnosti –

a my, kdož kdysi tělo tvoje bílé

jsme chránili až v zuření

kol tebe jdeme všedně ledabyle

už fatalismem zkrušeni;

s dvojhlavým orlem zápasit lze, s býkem,

bít kolčavy a vrány prát,

před černožlutým stříct tě zákeřníkem

a bdít, by neuštkl tě had –

leč much těch, víme, nelze odehnati,

byť na chvilku se vznesly jen

hned s chutí novou se zas k tobě vrátí

a vezmou oči tvoje v plen –

A konečně, ty republiko, kdo zná

tvé ledví dnes, tvé dohady? –

Ty vzkřiknout mohla bys, že ruka hrozná

tvým očím strojí úklady!