Náš klenot.

Vždy jen budit staré žaly,

staré, trapné záhady?

Lkát jen, jak nám rozchvátali

našich otců poklady?

Ne. – Vždyť jeden klenot dávný

zbyl nám přec z dob zlých,

drahocenný, veleslavný:

Bible, kniha knih.

Její divy – o těch víte:

Mistra Jana rekovnost;

spor, jejž vedli Táborité

za pravdu a za volnost;

síla, jakou Čech hnul světem

bojem za kalich –

to byl žár, jenž zaplál vznětem

z Bible, knihy knih.

Pak, když hoře neslýchané

vzešlo naší otčině,

kdo to učil předky štvané

trpěti tak hrdinně?

V exilu když duch jim kvílil

nebo v žalářích,

kdo je těšil, kdo je sílil?

Bible, kniha knih.

Její moc ta nepřestane.

Jest a bude světlem v tmách,

jímž vždy znovu v lidstvu vzplane

život nejsvětějších snah.

Bol a rány, které strojí

smrt a strast a hřích,

ty svým Božím lékem hojí

Bible, kniha knih. –

Jest boj duchů. Svět se chystá

na bouře a na převrat.

Tesklíš kdo, jak s vírou v Krista

neklesnout? Jak odolat? –

Neklesneme! Odoláme!

Jen ať po otcích

v pravdě za svůj klenot máme

Bibli, knihu knih!