„NÁŠ LID.“ (I.)

Lid!... Božstvo veliké, nad všecko světější –

oh, jak to slovo zní velebně po národě!

Má popů svojich sbor, jimž dá chléb vezdejší

a slávu, úctu, čest, jak údělem v jich rodě.

Nám pošetilcům jest útěchou v dobách zlých

a cílem našich snah, obsahem každé dumy...

A zatím lid ten dlí v tmě ve svých jeskyních,

my nepoznali ho, a on nám nerozumí.