„NÁŠ LID.“ (II.)

Jsou květy, které by v svůj nevyspěly plod,

kdyby jim v kalichy byl nezanesl maně

dělníků čilých houf, drobounkých včelek rod,

jenž za svou prací jde na osluněné stráně.

O lepší příští všech se stále staraje

ten dělník bezjmenný jde v tmavé nitro květů,

pyl plodný chytá se mu na noh okraje,

na bdělá tykadla a sází se kol retů,

k těm květům potom jde a vniká k pestíku

a střásá plodný prach do tmavé smutné schrány.

Náš lid dlí v jeskyních. Však ruce dělníků,

sta černých drahých ruk, vy buďtež požehnány!