NÁŠ PÍSNIČKÁŘ.

Nad našeho písničkáře

neznám reka se zbraní.

Bez vojáka, bez císaře

lid i zem si podmaní,

a co v něm uzrává,

v dar co píseň rozdává.

Sotva vyjde, starý, mladý

už jak pták se pozvedá,

svět hned pučí z plna vnady,

až nám srdce usedá –

bože náš, bože náš,

jak když v jaro zavoláš!

Jako deštík v prvním máji

slovo v duši dopadá,

stojíme s ním jako v báji,

z duší vonná zahrada –

a ten hlas, a ten hlas,

ten by z hrobů vzkřísil nás.

Květným dechem pravda šumí:

sotva srdce poslechne,

srdcem každý porozumí,

zavejskne si, povzdechne,

ve shodě, v neshodě,

jak ten pták na svobodě.

A co zpívá, v duše skrejši

dochová se dlouhých let,

to je zákon nejsvětější,

každý zná hned nazpaměť –

který král, který král

tak se v paměť lidu jal?

Slovem dobyl všecky brány,

bez zrady a bez sporů,

že nám duše zotvírány

do posledních závorů –

který král, který král

tak o naše srdce stál?

Srdce plné, duše sytá,

tu v nás všecko zajásá,

jako krále lid ho vítá,

zem se v radost otřásá –

na zdraví, na zdraví,

ať se všude proslaví!