NÁŠ POKOJ

Ty stěny, ty stěny! Dvě mají hlas,

třetí je na štěstí němá...

Děda měl bradu jak Mikuláš,

babička frizuru s hřebeny dvěma,

a jen co pohlédnem na obraz,

oba hned volají v pokoj náš:

„Hrejte si pěkně, jste hodné!“

Naproti visí dvě poličky,

knihy a sešity na nich,

zdají se tiché jak putičky,

však náhle vykřiknou: „Hola!

Nejlíp jde učení v hodinách ranních,

víte že o osmi začíná škola!

Učte se pěkně, jste hodné!“

Na třetí stěně je zrcadlo,

to dívá a dívá a dívá se jen...

Ach, kdyby jemu kdy napadlo,

že dál se mlčeti nedá,

to by zněl nářek hned s obou dvou stěn,

knihy by plakaly, bába i děda:

„Běda nám, běda nám, třikrát nám běda!

Už víme, jaké jsou hodné!“